Obsáhlá monografie podrobně, komplexně a věrně rekonstruuje svět apoštolských nunciů v Praze v letech 1920–1950. Autor zjišťuje, z jakých poměrů každý z celkově čtyř nunciů do Československa přicházel, jaké diplomatické zkušenosti měl za sebou a jaké povědomí si o Československu před příjezdem do Prahy utvořil. Jádrem knihy je ale detailní popis nunciova pobytu v zemi, kde se vatikánské představy srážely s československými, a současně jeho názory s očekáváními státního sekretariátu, což z každé nové diplomatické mise činilo jedinečnou zkušenost. Postava každého apoštolského nuncia byla do značné míry fenoménem československo-vatikánských vztahů první poloviny 20. století, do níž se současně zrcadlily nejen všechny politicko-nábožensko-kulturně-sociálně-hospodářské jevy malé středoevropské republiky, ale též odrážela úskalí a překážky doby. V příloze knihy jsou otištěny i překlady podrobných hlášení o situaci v Československu, které nuciové posílali do Vatikánu a které autor nalezl v římských archivech.