Práce se prostřednictvím vztahové perspektivy zaměřuje na proces, kterým procházejí osoby ukončující své užívání pervitinu bez podpory odborných zařízení. Je zmíněna řada zahraničních studií, která prokazuje, že tzv. přirozené zotavení je hlavní únikovou cestou z pravidelného užívání drog. Ústřední částí knihy jsou příběhy sedmi lidí, kteří se přirozeně zotavili z pravidelného užívání pervitinu a popisují svou zkušenost s odstupem více než pěti let. Ve stručnosti je možné proces přestávání s pervitinem vnímat jako vztahovou trajektorii směřující k novému pocitu sounáležitosti. Není to osamělý proces, i když je často charakterizován zúžením sociální sítě. Jakkoliv člověk může s pervitinem přestat sám, potřebuje ostatní lidi, kteří mu to umožní. Kniha se zabývá lidmi, kteří ukončující své užívání pervitinu bez podpory odborných zařízení. Řada zahraničních studií dokazuje, že tzv. přirozené zotavení je hlavní únikovou cestou z pravidelného užívání drog. The study describes, from a relational perspective, the transformative process that occurs when a person has quit methamphetamine use without any institutional support such as treatment or counselling. Many studies confirmed that natural recovery is the major pathway from regular drug use in general. The main part consists of 7 stories of people who naturally recovered from regular methamphetamine use more than five years ago. In summary, we can view renouncing methamphetamine and drugs in general as a relational trajectory towards a new sense of belonging. The relational trajectory suggests that the process is not a lonely one even if it may be assisted by a reduction of people around the person. The study describes the transformative process of quitting methamphetamine use without any institutional support such as treatment or counselling. Many studies confirmed that natural recovery is the major pathway from regular drug use