Publikace usiluje o překlenutí prostoru mezi teoretickými úvahami vycházejícími z tradice postmoderního myšlení v dílech filozofů, historiků, kulturních antropologů, sociologů i politologů a cíli, jež si klade oborová didaktika dějepisu v návaznosti na zkušenosti ze zahraničí. Je také jedním z pokusů o empirické uchopení historického vědomí, přičemž se opírá o inspirace nejen čistě oborové, nýbrž také o podněty z jiných disciplín, zejména z historické sociologie.