Právo požadovat náhradu škody či jiné újmy ze strany toho, kdo ji utrpěl v důsledku činnosti nebo naopak nečinnosti ze strany veřejné moci, patří k definičním znakům demokratických právních států. V této knize se mohou čtenáři seznámit s tím, jak je toto právo zakotveno v českém právním řádu a jak je naplňováno.
Autoři předně seznamují s tím, jaká je podoba ústavních garancí tohoto práva, a zmíněna je také úprava v mezinárodních smlouvách. Tato východiska zasazují do obecnějšího teoretického rámce pojmu odpovědnosti a jeho komponentů v právu soukromém i veřejném.
Na tomto základě pak postupně objasňují, které základní předpoklady musí být naplněny pro to, aby se bylo možno odpovědnosti úspěšně dovolávat, analyzují právní tituly přicházející pro vznik odpovědnosti v úvahu, objasňují, za jakých podmínek je dána příčinná souvislost mezi nezákonným aktem a vznikem škody, resp. jiné újmy, jaký okruh subjektů přichází v úvahu, vysvětlují vztah úpravy odpovědnosti za škodu v zák. č. 82/1998 Sb. a v občanském zákoníku, seznamují s postupem při uplatňování nároků a dalšími instituty, které se v této oblasti vyskytují. Zmíněny jsou i podmínky regresu vůči těm, kteří škodu nebo jinou újmu způsobili.
Pro čtenáře může být zajímavý i přehled statistických údajů o mimosoudním a soudním vyřizování nároků ze strany těch, kteří byli veřejnou mocí poškození.
Kniha samozřejmě čerpá z rozsáhlého přehledu a zevrubné analýzy judikatury soudů obecných i Ústavního soudu.