První monografie o operním pěvci Karlu Bermanovi (1919–1995), jednom z vrcholných reprezentantů českého vokálního umění druhé poloviny 20. století. Na pozadí dějin opery pražského Národního divadla a v rámci dobových společenských souvislostí kniha sleduje tvůrčí dráhu tohoto umělce. Jak prožíval období protektorátu a holokaustu? Jak vypadala umělecká tvorba v terezínském ghettu, kde Berman prožil několik let a jen zvláštní shodou okolností byl ušetřen osudu milionů Židů, kteří byli zavražděni v koncentračních táborech? A co jeho divadelní, koncertní a posléze pedagogická činnost po válce? Autor vychází z dochovaných pracovních deníků pěvce a z dalších archivních pramenů.