Předkládaná publikace poskytuje čtenáři komplexnější
pohled na vývoj českého zemského (šlechtického)
dědického práva od konce dvanáctého století (Statuta
Konrádova) až do poloviny století sedmnáctého
(Deklaratoria a Novely), a to především práva
hmotného. Text vychází z pramenné studie
rozhodujících právních památek a hledá v nich
odpovědi podle schématu zůstavitel, projev poslední
vůle, předmět posloupnosti, omezení vůle zůstavitele
(povinný díl) a konečně intestátní pořádek. Věnuje
pozornost privilegiu Vladislava II. Jagelonského, odrazu
„testamentární“ praxe před Vladislavským zřízením
zemským (1500) ve Všehrdově díle a konečně také
Obnovenému zřízení zemskému (1627) ve znění
Deklaratorií a Novel (1650), které přinášejí
římskoprávní prvky a představují tak zásadní milník
vývoje tohoto práva. Závěrem je k textu připojen ještě
Epilog, který věnuje úpravě dědického práva podle
Rakouského všeobecného občanského zákoníku (1811)
a následujících předpisů. Předznamenává tak potřebu
zpracovat komplexněji tento právní obor i pro dobu
moderní.