Autor, absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, se snaží přiblížit historický vývoj lesnické legislativy na našem území. Autor věří, že lze nalézt inspiraci v historických právních předpisech pro současnost. Publikace si, mimo jiné, klade za cíl popularizovat historickou lesnickou legislativu.
V historii se lesnická legislativa vyznačovala vysokou odborností odpovídající poznání dané doby a můžeme v ní také vysledovat kontinuitu mezi jednotlivými právními předpisy. V publikaci jsou popsány historické právní instituty, přičemž s některými se dnes můžeme překvapivě setkat i v novém občanském zákoníku. K těmto pojmům patří především služebnosti, vykupitelnost služebností a právo pastvy. Publikace dále poukazuje na vývoj některých základních principů lesnického hospodaření, které byly zakotveny v dřívějších právních předpisech, k nimž patří především princip udržitelnosti a zachování lesa. Zajímavostí je, že princip trvalé udržitelnosti byl poprvé použit v lesnictví. Až mnohem později byl tento princip doceněn a promítnut do jiných oblastí práva, např. práva životního prostředí.
Z výše uvedeného vyplývá význam a aktuálnost historického poznání pro současné právo. Publikace se snaží popularizovat „lesní právo“ a poukázat na skutečnost, že tvorba těchto předpisů byla svěřena nejkvalifikovanějším teoretikům a odborníkům z lesnické praxe. Tím byla docílena vysoká kvalita právních předpisů v historických obdobích.
S historickou legislativou musíme pracovat velmi opatrně. Právní pojmy vznikaly v určité době a je třeba správně pochopit jejich význam a zasazení do dané doby. Nelze tyto pojmy přebírat mechanicky bez znalosti historického výkladu a přenášet je do současných zákonů. Z tohoto důvodu je žádoucí, aby k tvorbě současných zákonů byli přizváni i právní historici, zabývající se danou oblastí práva a mohli tak vyloučit případná pochybení zákonodárce a tím zabránit nedorozuměním a sporům v praktickém životě.