Prudký rozvoj vědy v devatenáctém století vyostřil polarizaci filosofického myšlení. Z jedné strany byla věda nekriticky glorifikována jako jediný způsob nabývání pravdivého poznání, z druhé strany byla kritizována za to, že neproniká k podstatě skutečnosti. Francouzská epistemologie počátku 20. století toto dilema překonává. Hodnotu vědy obhajuje, ale odmítá její pozitivistický obraz. Představitelé této tradice se při tom velmi často opírají o studium dějin vědy a mnohdy i o psychologické základy vědeckého poznání. Filosoficky čerpají z karteziánského myšlenkového dědictví a z proměn francouzské spiritualistické filosofie v posledních dekádách 19. století. Francouzská epistemologie v současnosti patří mezi nejvlivnější filosofické tradice a tvoří jeden z pilířů filosofie vědy.