Koncem června 1948 se v Bukurešti sešli zástupci členských
stran Informačního byra, aby jednali o situaci v Komunistické
straně Jugoslávie. Výsledný dokument nazvaný Rezoluce o
situaci v KSJ hrubě napadl jugoslávské vůdce a vyzval tzv. zdravé
síly k jejich odstranění. Tím se rozhořela sovětsko-jugoslávská
roztržka, během které jugoslávské vedení obstálo a svou zemi
úspěšně vyvedlo ze sovětského mocenského orbitu. Rezoluce
Informbyra vnesla ovšem rozkol do řad jugoslávských
komunistů. Josip Broz Tito a jeho spolupracovníci však proti
vzniku vnitrostranické opozice ihned tvrdě zasáhli a tzv.
informbyrovce podrobili brutální represi. Centra opoziční
činnosti se tak v létě roku 1948 začala organizovat za hranicemi.
Kniha se zabývá složitými a rozmanitými osudy skupiny
jugoslávské tzv. informbyrovské emigrace, která se ustavila v
Praze. Zhruba sto padesát jugoslávských komunistů, mezi nimi
např. Anton Rupnik, Josip Milunić či Teodor Balk, se prvních pět
let v pražském exilu připravovalo na převzetí moci ve vlasti. Od
druhé poloviny padesátých let pak emigranti řešili dilema, zda
se vrátit domů či se trvale usadit v zahraničí, a s tím spojené
otázky dalšího politického působení. Autor ozřejmuje jednu část
dosud málo prozkoumané oblasti výzkumu diktatury KSČ,
kterou byla podpora zahraničních komunistů. Na základě
detailní analýzy československých a jugoslávských archivních
dokumentů sleduje nejen činnost emigrace, ale též aspekty
života cizinců v komunistickém Československu. Ukazuje také,
jak významně tato v širším povědomí málo známá „imigrační
vlna“ vstoupila do československého a českého veřejného
života.