V této práci se Eliade zabývá povahou a klasifikací mýtu, a to nejsoustavnějším způsobem ve srovnání s úvahami o mýtu, roztroušenýmiv jeho ostatních pracích. Mýty řadí zásadně do dvou kategorií:stvořitelské mýty (jak vznikl svět) a mýty o původu (jak vznikly určitéentity v rámci již stvořeného světa). Zdůrazňuje roli cyklického pojetíčasu (mýty a rity obnovování), ale zajímá ho i eschatologickátranspozice mýtu (eschatologie jako kosmogonie budoucnosti). Úpadekmýtů pak vede k vytváření falešných mytologií, které uspokojujípotřeby „mytické“ struktury lidského vědomí; přežívání mýtů je signálemprotestu člověka proti zotročování historickým časem.