Bída relativismu

Relativismus v nejrůznějších převlecích – historicismus, funkcionalismus, kontextualismus, postmodernismus a pragmatismus – je dominantním epistemologickým rámcem kulturní antropologie a sociologie už po desetiletí. Není to však uspokojivá či uspokojující pozice a je předmětem silné kritiky. Boudon zkoumá přitažlivost a rozšíření relativismu jakožto sekulárního náboženství, jakožto ideologie jako šité na míru liberálních společností, které mají každý názor za stejně dobrý (anebo špatný) jako kterýkoli jiný. Útočit proti relativismu znamená tedy jít proti tomu podstatnému v duchu naší doby. Zavádí významné rozlišení relativismu kognitivního a kulturního – důležité rozlišení, jež významně projasňuje debatu. Slovo „relativismus“ je automaticky spojováno s kulturními rozdíly a s antropologií Mointagnovou, který elegantně brání klasický skepticismus. Montaignův poukaz na kulturní rozdíly byl však koncipován v kontextu náboženských válek a jeho skeptický humanismus tudíž nabízel i etický postoj kosmopolitní kvality. Jeho verze kulturního relativismu nezahrnuje morální relativismus. Boudon tedy argumentuje korektně, když říká, že moderní sociologové silně zveličují relativistický odkaz klasické sociální teorie. Boudon ale také poukazuje na nebezpečí relativismu kognitivního, spojeného s odkazem Thomase Kuhna a nové sociologie vědy. Nezamýšleným následkem jakéhokoli příčinného vysvětlování idejí – jako je jím sociologie vědy – je relativizace hodnoty názoru. Příčinné vysvětlení však vůbec nemusí být výpovědí o pravdivosti či klamnosti názoru, ani vypovídat cokoli o tom, zda idea je racionálně udržitelná. Boudon tedy významně přispívá i k obraně racionality vědy. A konečně je Boudonova kniha též jemně důmyslným čtením odkazu Maxe Webera a Emila Durkheima jako obrany ideje morální evoluce a pokroku. Relativismus příliš lacině naznačuje, že opouštíme všechny verze projektu osvícenství a nemáme k němu žádnou alternativu. Kniha profesora Boudona brání tu verzi sociální vědy, jež neústí v pesimismu či nihilismu, částečně také proto, že Boudon oživuje ideu morálního cítění a obhajuje ideu vědění zdravého rozumu. (Z předmluvy Bryana S. Turnera) Přeložil Ivo Možný.