Pojišťovnictví a regulace finančních trhů

Od roku 2004 došlo jak v České republice (ČR), tak i v Evropské unii k podstatným změnám, které zakládají nutnost v mnoha směrech nového pohledu na pojišťovnictví a zároveň vytvářejí systémové a metodické předpoklady jeho nového rozvoje. Máme zde na mysli především stále zřetelnější příklon k chápání pojišťovnictví jako integrální součásti souboru finančních služeb. Tato zdánlivá samozřejmost však vnáší do pojetí pojišťovnictví nové atributy a nároky, které zatím nebyly ani artikulovány a ani v komplexněji hospodářské praxi řešeny. Celý dosavadní proces harmonizace, realizovaný v EU v průběhu uplynulých zhruba třiceti let a akcelerující v posledních dvou dekádách, směřoval k zabezpečení volného pohybu služeb formou svobodného zakládání poboček a svobody poskytování služeb v Evropském hospodářském prostoru a to převážně za každý ze segmentů finančních služeb zvlášť. Proto také můžeme hovořit o jednotném pojistném trhu a nikoli zatím o jednotném trhu finančních služeb. K jednotlivým těmto segmentům a účastníkům pojistného trhu přijaly orgány Evropské unie resp. Evropských společenství řadu legislativních aktů, které byly zprvu zaměřeny na sjednocování pravidel, používaných jednotlivými členskými státy při řízení institucí pojistného trhu. V rámci těchto dokumentů jsou vymezena obecná pravidla, platná pro segment pojišťovnictví obecně, jsou zde však zastoupeny takové dokumenty, které postihují separátně životní a neživotní pojišťovny a další, zaměřené na konkrétní pojistná odvětví. Stále aktuálnější jsou však i směrnice a další předpisy upravující pojišťovnictví a činnost institucí pojistného trhu jako jednoho ze segmentů finančního trhu. Tato nová tendence se začala na úrovni EU prosazovat prostřednictvím různých, převážně dlouhodobých a také víceméně proklamativních dokumentů, jakými byly Akční plán finančních služeb (FSAP) a dále „Zelená kniha Evropské komise o politice v oblasti finančních služeb na léta 2005–2010“ a na ni navazující Bílá kniha s podtitulem „Politika finančních služeb 2005–2010“. Oba tyto programové dokumenty budou v dalším textu podrobněji komentovány, a to, s ohledem na jejich časový horizont i z hlediska realizace dosažených cílů. Již zde však lze konstatovat, že jejich cíle byly splněny zejména ve formálně legislativní a organizační úrovni. Již v roce 2006 jsem v časopise Slovenské asociace pojišťoven „Poistne rozhľady“ uvedl: „S jistou nadsázkou se dá říci, že dosavadní převažující forma harmonizace tržních podmínek v rámci EU, založená na ohromném množství směrnic a jiných právních aktů Unie, vytvořila pevné základy pro technicko-právní propojenost jednotlivých členských států Unie; lze říci, že byla z velké části vybudována „konstrukce“, kterou je však potřeba naplnit vnitřní, zejména finanční infrastrukturou, aby celý unijní projekt byl životaschopný“. (BÖHM, A., 2006, str. 1). Nicméně hlavní akcent v činnosti Evropské komise v uplynulém prvním desetiletí 21. století byl kladen právě na vytváření vhodných mechanismů, nástrojů (právních i ekonomických) a forem propojování jednotlivých segmentů finančních služeb do jednoho integrovaného celku, zajišťujícího všestrannou obsluhu nároků, které na finanční služby klade současný a budoucí stupeň ekonomické integrace v rámci Evropské unie včetně nároků obyvatel jednotlivých členských států. Celé toto snažení bylo doprovázeno intenzivním prosazováním „bezpečnostních“ hledisek do jednotlivých opatření, přijímaných v uvedeném procesu sjednocování resp. integrace finančních služeb. V oblasti pojišťovnictví se „slovem desetiletí“ staly pojmy jako solventnost, zajištění a některé další. Podobně tomu bylo v bankovnictví, kde se nejfrekventovanějším pojmem stala kapitálová přiměřenost a úvěrová obezřetnost, jejichž nové pojetí bylo vyjádřeno v dokumentu resp. systému, nazývaném „Basel II“. Již v tomto kratičkém odstavci stojí za povšimnutí, že pro bankovnictví a pro pojišťovnictví byly přijaty dva různé dokumenty. Z hlediska specifik obou těchto segmentů se to zdá být logické, z hlediska budoucího fungování finančních služeb jako integrovaného celku již méně. Prakticky všechny v tomto období přijaté směrnice mají jakýsi „vnitřní náboj“, orientovaný na bezpečnost nabízených finančních služeb; z hlediska pojišťovnictví se zde zmiňme např. o směrnici, řešící problematiku finančních konglomerátů, pojišťoven působících ve skupině atd. Samy obecné směrnice, které upravují výkon pojišťovnictví, vzniklé v této době, jsou z podstatné části také věnovány problematice dohledu nad konáním příslušných institucí finančního trhu; prostřednictvím implementační praxe se tato pravidla promítají do legislativy jednotlivých členských států. Není třeba dodávat, že tímto postupem se na členské státy přenáší odpovědnost za kvalitu a účinnost finančních služeb, a to již od samého počátku tedy již od posuzování žádosti o povolení k příslušné finanční činnosti, např. pojišťovací, k založení banky atd. Je tak otázkou, jakou má mít stát v dané oblasti úlohu. Podíváme-li se na poslední vývoj ekonomik (nejen) členských států EU, zjišťujeme bez jakýchkoli hlubších „vědeckých“ studií, že se při řešení těchto závažných problémů vychází z doktríny dominantní úlohy státu (a někdy dokonce „superstrátu“ – EU), z utužení regulatorních rámců pro fungování institucí finančního trhu a zintenzivnění dohledové činnosti; jakýmsi doplňkem jsou v tomto směru různé finanční podpory poskytované těm nejchuravějším finančním institucím, a se značnými rozpaky i státům v problémech. Současnost finančních trhů, zejména však pojistných, nelze popsat a úvahy o jejich možné budoucnosti generovat bez hlubší analýzy okolností a na ně reagujících opatření uskutečněných v nedávné minulosti, ale i v „žhavé“ současnosti, aniž bychom se podrobněji neseznámili se všemi nástroji pro zajištění bezpečného fungování finančních služeb. Z tohoto hlediska a zejména ve vztahu k pojišťovnictví chápeme jako prioritní úvahy o zabezpečení finančního zdraví pojišťoven a k němu cílených opatření, a to v podmínkách soustavného a globálního přenášení rizik jak uvnitř jednotlivých finančních trhů (bankovního, pojistného atd.), tak i v rámci celého finančního sektoru a mezi jeho složkami. Náš pohled na přístupy uplatňované a v některých případech navrhované eventuálně uvažované pří řešení otázek finančního zdraví institucí finančního trhu a okolnosti fungování těchto institucí v této publikaci bude orientován na prezentaci jejich oficiálního výkladu a zdůvodnění a zároveň na posouzení respektive analýzu jejich adekvátnosti při dotváření fungujících finančních trhů. Samozřejmě bude toto nahlížení na tyto akty skrze jejich přínos resp. podíl na řešení či stupňování problémů finančních trhů. Prvořadou pozornost přitom budeme věnovat fungování institucí pojistného trhu, které je v mnoha směrech podmínkou úspěchu i v ostatních segmentech finančních trhů. V souladu s celkovým konceptem této publikace se tedy budeme podrobněji věnovat i nejaktuálnější otázce současnosti, tj. finančnímu zdraví institucí pojistného trhu z hlediska přístupů k zajištění jejich solventnosti, ale i identifikace a sekuritizace rizik a jejich přenosu. Tato publikace byla připravena v rámci edičního programu Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci. V souladu s celkovými záměry, směřujícími ke zvyšování kvalifikace mladých akademických pracovníků, prosazovanými na fakultě, byla k jejímu zpracování přizvána členka katedry pojišťovnictví – doktorandka na katedře pojišťovnictví Bc. Ing. Karina Mužáková, která se nakonec stala jejím plnohodnotným spoluautorem. Doc. Ing. Arnošt Böhm, CSc.