Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání

V současné době jsme svědky změny paradigmatu přístupu k otázce rozhodování lidí s postižením. Od náhradního rozhodování založeném na omezování a zbavování způsobilosti k právním úkonům, k modelu podpory a asistence zohledňující individualitu každého člověka. Tuto změnu předpokládá čl. 12 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou Česká republika v září 2009 ratifikovala. Autoři se v práci věnují problému právní otázky rozhodování lidí s postižením. Definují pojmy jako je zdraví, postižení, duševní porucha, způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům. Vymezují základní sociologické koncepce postižení, lékařský a sociální model. Připojují koncepci právní terapie, která může být pro právníky pracující v oblasti práva duševního zdraví inspirativní. Dále přinášejí přehled nejdůležitějších mezinárodních instrumentů ochrany práv lidí s postižením a stručným historickým přehledem. Podrobně se věnují právnímu jednání člověka s postižením, uvádějí tzv. testy způsobilosti, přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva a českého Ústavního soudu. Zabývají se psychologickými aspekty náhradního rozhodování a podrobně podporovaným rozhodováním a alternativami k náhradnímu rozhodování. Autoři analyzují současný český systém náhradního rozhodování a snaží se najít právní možnosti jak chránit člověka s postižením bez nutnosti zásahu do jeho způsobilosti k právním úkonům. Neopomíjejí ani otázku opatrovnictví a opatrovnických systémů. V samostatné kapitole autoři představují reformu opatrovnictví podle návrhu občanského zákoníku a v poslední části přinášejí popis vybraných zahraničních právních úprav.