Máme-li kulturu,je naší vlastí evropa

„Herbartismus, který po více než polovinu 19. století podstatně ovlivňoval myšlení v řadě zemí středoevropského prostoru, byl totiž často vydáván za oficiální rakouskou filosofii a za výraz zkostnatělého šosáctví. Objektivnější pohled nám však ukazuje některé myšlenkové iniciativy, jež z něho vzešly a jejichž podnětnost můžeme sledovat až do současnosti.“ Jak se J. Zumr o tento objektivnější pohled pokouší? Nejprve uvádí literaturu o Herbartovi a herbartismu, poté se věnuje Herbartovu vyrovnávání se s idealismem (kritika Fichteho a Schellinga, především v oblasti morálky a náboženství) a Herbartově metodě vztahů (inspirované matematikou). Autor však směřuje především k herbartismu v Čechách jako k nejvýznamnějšímu směru české filosofie 19. století. Mezi stoupenci herbartismu jsou mimo jiné probráni Franz Exner (reformátor středních škol a univerzit, vynikající pedagog); Augustin Smetana (kněz, hegelovec, stoupenec Herbartův; zabýval se filosofií dějin, byl prvním českým myslitelem, který do svého systému zapracoval filosofický problém praxe); Robert Zimmermann (estetik, jako první podal přehled dějin estetiky, rovněž jako první vypracoval systém herbartovské vztahové estetiky); Gustav Adolf Lindner (Exnerův žák se širokými zájmy, především o pedagogiku); Josef Durdík (který bývá s herbartismem spojován nejčastěji; napsal dílo o estetice); Otakar Hostinský (nejvýznamnější český estetik, dovršitel herbartovského estetického směru). Kromě toho autor analyzuje vztah T. G. Masaryka k herbartismu. Kniha vychází k sedmdesátinám J. Zumra, proto je doplněna i autorovým životopisem a bibliografií.