Kniha je souborem deseti kapitol, které tvoří průřez oborovou specializací L. Tondla (autor patří k uznávaným osobnostem v oblasti teorie vědy, logiky, filosofie jazyka, logiky, epistemologie, sémiotiky). Je doplněna o krátkou předmluvu J. Doubravové a P. Koťátka.
Autor si klade za cíl pojednat o společných vazbách mezi poznávacími procesy, tak jak je studuje novověká epistemologie, a jazykovými systémy, včetně jejich funkcí v procesu komunikace (v potaz jsou brány i sémanticko-pragmatické aspekty komunikace; reflektovány jsou i vlivy nových technologických trendů). Jednotlivé statě se liší stupněm tematické specializace a podrobností rozboru. Celek desíti studií poukazuje na interdisciplinární povahu otázek sémiotiky a epistemologie. Závěr každé ze statí přináší odkazy na příslušnou (studijní) literaturu.
Kniha zahrnuje výklad elementární terminologie (např. pojem znaku, jeho vztah k významu, atd.), obecné úvahy (sémantika otázky, pragmatika informace, podmínky a společenské funkce komunikace, kultur dialogu a formy monologu, sémiotik grafické komunikace) i subtilnější analýzy specifických problémů (sémiotické aspekty hodnotových výpovědí, oprávněnost sémiotiky technických artefaktů, epistémická kompetence a problémy sémiotického rozhodování, sémiotická integrace, sémiotická kompatibilita, sémiotická konsistence, atd.). S šíří explikace jednotlivých problematik koresponduje míra užití formálního aparátu, bibliografické odkazy, ale rovněž i náročnost jednotlivých studií.