Jedná se o soubor předmluv a statí k dílům jednotlivých novověkých filosofů. Vycházely jednotlivě v rozmezí 60. - 90. let v nakladatelství Svoboda a Odeon, ve Filosofickém časopise a v Přítomnosti. Texty, mající podat základní vstup do myšlení daného filosofa (přesto však nikoli určené pro ty, kteří s filosofií začínají), se zároveň snaží o zachycení širšího kontextu myšlení daného filosofa. Sebrané vydání bylo vedeno účelem doplnit nedostatek studijních materiálů po roce 1990.
M. Znoj je autorem studie Základy metafyziky mravů a Kantova etika, J. Moural stati Filosofie Davida Huma, autorem ostatních textů je M. Sobotka.
Nejvíce prostoru je věnováno I. Kantovi. Kromě zmíněné studie M. Znoje jsou rozebrány Kritika čistého rozumu a Kritika soudnosti. Dvě studie jsou věnovány G. W. F. Hegelovi, týkají se jeho pojetí logiky a pojetí rozumnosti, resp. rozumu ve společnosti. V textu o R. Descartovi je rozebírán jeho vztah k metafyzice, čemuž předchází stručný výklad metafyziky předchozího období a vymezení rozdílu novověkého pojetí. Stať o F. Baconovi hodnotí jeho filosofický a vědecký význam. U T. Hobbese je prezentována jeho trilogie – O tělese, O člověku a O občanu. Text věnovaný J. Lockovi se týká jeho Eseje o lidském rozumu, přičemž vztahuje Locka k Descartovi a Kantovi. Studie o D. Humovi podává přehled recepce Humova díla a pozornost věnuje rovněž Humovské terminologii. U G. W. Leibnize je studie zaměřena na jeho teorii pravdy a ontologii, neboť k Leibnizově ontologii se dostaneme právě díky jeho teorii poznání. J. G. Fichtemu je věnována pozornost jako představiteli dialektického proudu myšlení, na který navazuje F. W. J. Schelling. L. Feuerbach je uveden jako autor antropologického konceptu filosofie, který znamenal obrat od ontoteologického vzorce ke koncepci čistě antropologické.