Globalizace

Prosperita, jíž se v současnosti těšíme, není při pohledu zpět do historie zdaleka standardem. Je to spíše veliká výjimka z obecného pravidla. Po většinu doby žila naprostá většina lidstva na Zemi v chudobě a nesmírně trpěla jejími důsledky. „Hlad a hladomory se vyskytovaly tak často, že se zaznamenávaly pouze ty nejhorší z nich.” Energetická hodnota potravy nepřesahovala na počátku 18. století ani v normálních dobách 1700 kcal na osobu a den, zatímco dnes i v subsaharské Africe je to více než 2200 kcal. Očekávaná doba dožití se ve středověku pohybovala kolem 25 let a před začátkem průmyslové revoluce ani v nejvyspělejších zemích, jako byla Velká Británie, nepřevyšovala čtyři dekády. Dnes je to i v nechudších regionech světa více než padesát let, v těch nejvyspělejších ještě o třicet více. Před průmyslovou revolucí umíralo každé čtvrté dítě dříve, než se dožilo jednoho roku, dnes je to v Africe každé desáté a v Evropě a Americe se tyto hodnoty pohybují v řádu několika promile. Všechny uvedené ukazatele naznačují, že utrpení, které bylo od počátku dějin standardem, je nyní již v té části světa, která je označována jako Západ, minulostí a ve zbytku světa se minulostí pomalu stává.