Povolání diplomat

Autor ve své knize provádí čtenáře po zastaveních své téměř půlstoleté diplomatické cesty. V šedesátých letech takovými milníky byla účast v Dozorčí komisi neutrálních států v Koreji a působení v závěru Pražského jara a začátku normalizace ve Washingtonu. Pět let na velvyslanectví v Indii v osmdesátých letech bylo pro něho relativně pohodovým obdobím. Ve druhé polovině knihy je hlavním tématem „Jak pomáhal rozpustit Varšavský pakt“, kde byl rok generálním tajemníkem a jehož razítko a pečetidlo má dosud doma jako suvenýry. V první polovině devadesátých let věnoval své úsilí nedoceňované Konferenci, později Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Pečlivý popis událostí, peripetií, stanovisek a dokumentů svým tónem nevybočuje z moudře plynoucího toku strhujícího nepředpojatého vyprávění. A vše bohatě okořeněno koloritem neopakovatelných osobních zážitků a postřehů. Hlavní mezinárodně politická témata jsou zarámována kapitolkami o studiu na prestižním „ruském Harvardu“ a o současném postavení penzisty, činným v řadě neziskových organizací a předávajícím své celoživotní zkušenosti studentům Vysoké školy ekonomické a Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů. Pro životní krédo autora je typický závěr knihy, kde píše: „Prostředí diplomacie ani zdaleka nelze idealizovat. Během svého profesionálního života jsem potkal nejrůznější typy lidí jako všude jinde – inteligentní i vysloveně hloupé s primitivním a dogmatickým myšlením, pracovité i líné, zábavné i nudné, alkoholiky i zapřisáhlé abstinenty. Nemohu říci, že některých bylo mezi diplomaty výrazně více než mezi ostatními lidmi, snad těch, kdo mi připadali jako neschopní, bylo skutečně málo. Ale byli. Na Východě i na Západě.“