Evropská ústava

Evropská ústavní smlouva (oficiální název: Smlouva o Ústavě pro Evropu) se má stát novým základním dokumentem EU, který nahradí současné smlouvy, především Smlouvu o Evropské unii, tzv. maastrichtskou, a Smlouvu o založení Evropských společenství (Římská smlouva ve znění pozdějších úprav); ale také pozměňovací smlouvy z Amsterodamu a Nice. Návrh evropské ústavní smlouvy byl připraven za účasti zástupců všech stávajících i budoucích členských států EU v Konventu (únor 2002 – červenec 2003) a posléze projednán mezivládní konferencí (říjen 2003 – červen 2004), která z velké části výsledky práce Konventu přijala: byť v textu smlouvy provedla řadu dílčích změn, základ zůstal zachován. Evropská ústavní smlouva byla slavnostně podepsána v Římě dne 29. října 2004. Bude-li během následujících dvou let ratifikována ve všech členských státech EU, vstoupí v platnost 1. listopadu 2006. Evropská ústavní smlouva z velké části přebírá a případně upřesňuje ustanovení již existujících smluv a jedním z jejích cílů je zlepšit orientaci ve smluvních dokumentech EU. Zároveň byla do evropské ústavní smlouvy zapracována některá nová ustanovení, která oproti současnému stavu přináší změny ve fungování EU. Tyto změny se týkají jak oblastí spolupráce v rámci EU (tj. jednotlivých společných politik), tak složení evropských institucí a způsobů jejich rozhodování. Text evropské ústavní smlouvy se skládá z krátké preambule a čtyř částí.