Studium nedemokratických režimů zůstává i nadále pro současnou politickou vědu výraznou badatelskou výzvou. Nebývalý impuls v této oblasti politologického výzkumu přitom představoval rozpad komunistického bloku, vedoucí záhy k optimistické perspektivě nadvlády liberálních demokracií. Ukázalo se však, že přechod od komunistického modelu v řadě případů neznamenal kýženou demokratizaci, nýbrž buď pouze nedokonalou detotalitarizaci, nebo dokonce počátek budování nové nedemokratické formy. Odborná obec na tuto skutečnost reagovala od poloviny 90. let 20. století debatou o tzv. hybridních režimech, která zároveň oživila klasické úvahy o tom, co je a co není demokracie.
Práce Postkomunistické nedemokratické režimy představuje nikoli pouze v české politologické produkci jeden z prvních pokusů o popis a typologii tzv. postkomunistických nedemokratických režimů. Ambicí autorů bylo aplikovat klasickou metodologii výzkumu nedemokratických režimů, spojenou se jménem J. J. Linze, na data, která přinesl vývoj v postkomunistickém areálu, a konfrontovat ji s postupy preferovanými účastníky debat o hybridních režimech.
Tomu odpovídá i struktura monografie. Její první část je věnována přehledovému výkladu stávajících teorií, metodologií a klasifikací nedemokracií. Druhá část je sestavena ze studií jednotlivých příkladů nedemokratických režimů v postkomunistickém prostoru. V třetí, závěrečné části pak autoři nabízejí návrh revize typologie nedemokracií s přihlédnutím k postkomunistickým reáliím.
Odborné politologické obci, širší vědecké veřejnosti z řad příbuzných oborů a pochopitelně studentům sociálních nauk se tak dostává do rukou práce, snažící se kriticky reagovat na aktuální debaty v této atraktivní výzkumné oblasti současné politické vědy.
Autoři přednášejí na Katedře politologie a jsou členy Institutu pro srovnávací politologický výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.