Od nástupu Habsburků (1526) k pobělohorskému stmívání (1627). Jsme u významného milníku českých dějin. U památného letopočtu 1526. Tehdy, 29. srpna, byla nečekaně přetržena pětapadesátiletá éra panování Jagellonců v českém státě. Mladičký, dvacetiletý král Ludvík Jagellonský podstoupil se svou nekvalitní, nepříliš odhodlanou armádou nerovnou řež s přesilou tureckých nájezdníků u Moháče (na samém jihu dnešního Maďarska). Byl bleskově poražen a na útěku z bojiště se utopil v tamních močálech. Český svatováclavský trůn náhle osiřel právě tak jako uherský svatoštěpánský. Aktuálního obsahu nyní nabyly dřívější úmluvy Habsburků s Jagellonci o vzájemném dědění v podobném případě. A tak brzy po nešťastné moháčské bitvě získal českou královskou korunu třiadvacetiletý Ferdinand I. Habsburský. Nikdo v tom okamžiku nemohl tušit, že se Habsburci po následující čtyři věky, až do roku 1918, vladařského žezla v českém státě už nepustí... Kniha je doporučena Ministerstvem školství ČR jako četba k výuce dějepisu pro ZŠ a SŠ.