Publikace Světové účetnictví byla na českém trhu první, která se exkluzivně věnovala světovému účetnictví. Po dobu mnoha let byly výrazy „světové účetnictví“ a „US GAAP“ (Americké všeobecně uznávané účetní zásady) synonyma. V roce 2005 však na světovou scénu vstupuje nový účetní systém: IFRS (Mezinárodní standardy pro finanční reporting). Zavedení IFRS v Evropské unii je skutečně historická událost. Nejenže se rázem změní účetní standardy pro více než 7 000 firem, včetně mnoha českých, ale bude to poprvé v historii Evropy, kdy se národní vlády vzdaly svého práva tvořit něco tak důležitého jako účetní standardy používané na jejich území. Zavedení IFRS pro české firmy přinese mnoho kladů. Například, tím, že zavede společnou finanční řeč, dokořán otevře dveře k mezinárodnímu kapitálu. České firmy se proto nebudou muset spoléhat pouze na české investory a banky, ale budou moci oslovit osoby i finanční instituce v každé jiné evropské zemi (a v mnoha dalších zemí světa, které v roce 2005 IFRS také zavádí). Zavedení IFRS však nebude bez záporů. Hlavní z nich je ten, že se jedná o zcela nový a odlišný účetní systém, na který mnoho českých účetních jednoduše není připraveno. Například v IFRS budou zcela marně bude hledat předepsanou rozvahu nebo výsledovku, o standardní účtové osnově v přes 10 000 stran dlouhém textu nepadne ani jedno slovo, a český pojem „souvztažnost účtů“ je tak cizí, že pro něj neexistuje ani žádný anglický překlad. A to je pouze začátek potíží. Oficiálním jazykem IFRS je angličtina. Z toho vyplývá, že pokud český účetní bude spoléhat na překlad, bude to dělat na vlastní riziko. Pokud v překladu bude chyba (nebo pokud bude překlad nesprávně vyložen), za chybu ponese zodpovědnost účetní, nikoli překladatel. Další potíž vyplývá z charakteru IFRS. IFRS je účetní systém „založený na zásadách“, a proto neobsahuje žádná černobílá pravidla. Například, standard IAS 38 praví, že nehmotný majetek vytvořený ve vlastní režii se může vykázat až po té, co firma doloží jeho „technologickou proveditelnost“. IFRS však tento pojem nikde nedefinuje. Místo toho spoléhá na to, že účetní bude používat „vlastní úsudek“. A to i v případě, že dotyčný účetní ani netuší, k čemu bude majetek sloužit, až bude hotový. Stejné potíže vznikají i při aplikaci US GAAP. US GAAP je také, přestože se občas tvrdí něco jiného, účetní systém založený na zásadách (jinak by se těžko mohl jmenovat všeobecně uznávané účetní zásady). Rozdíl je však v tom, že US GAAP aplikuje přes 15 000 firem už více než tři čtvrtě století. Během této doby proto vznikly zavedené postupy a precedenty pro téměř všechny účetní případy. Tato praxe slouží jako malta, která drží zeď postavenou ze všeobecných zásad pohromadě. V IFRS tato malta zatím chybí. IFRS sice byly „dokončeny“ v roce 2000, ale až do jejich zavedení v roce 2005 probíhaly významné a zásadní změny. Z toho vyplývá, že většina z těch společností, které je budou muset od roku 2005 začít aplikovat, zatím ani netuší jak. Naštěstí tvůrci IFRS počítali s touto překážkou, a proto při aplikaci IFRS umožňují firmám odvolávat se na jinou úpravu, pokud tato vychází ze srovnatelného koncepčního rámce. Tím se samozřejmě myslí US GAAP. Vedle kanadského nebo australského GAAP (které však nejsou zdaleka tak rozšířené jako US GAAP), žádný jiný účetní systém (včetně většiny evropských národních) nevychází ze srovnatelného koncepčního rámce. Proto na trh přichází zcela nové a přepracované třetí vydání publikace Světové účetnictví, které nejenom popisuje a interpretuje jak US GAAP, tak IFRS, nejenom oba systémy porovnává, a poskytuje stovky praktických příkladů, ale také sleduje historický vývoj obou systémů, a, co je mnohem důležitější, popisuje, jak se budou nadále (v procesu, který jeho tvůrci nazvali konvergence) ovlivňovat do té doby, než znovu vznikne jedno skutečně světové účetnictví.