Selected Decisions 2001-2002 II.sv.

Tento již druhý svazek Sbírky vybraných rozhodnutí Ústavního soudu ČR přeložených do angličtiny obsahuje vybraná plenární a senátní rozhodnutí Ústavního soudu ČR z období od července 2001 do června 2002. Obsahem publikace jsou rovněž nesouhlasná stanoviska k přijatým rozhodnutím a přehledný rejstřík. Ve Sbírce jsou publikována zásadní rozhodnutí, která se dotýkají řady ústavních otázek a různých oblastí práva. Principem dělby státní moci a konkretizací principu soudcovské nezávislosti prostřednictvím posouzení ústavnosti jednotlivých ustanovení zákona o soudech a soudcích se zabývá rozhodnutí Ústavního soudu Pl US 7/02. Obsahem rozhodnutí Pl US 1/01 je rozsah oprávnění místní samosprávy v rámci samostatné působnosti, zatímco ústavní vymezení odvozené normotvorby a vztah komunitárního práva k ústavnímu pořádku ČR je předmětem rozhodnutí Pl. US 11/01, které se zabývá tzv. mléčnými kvótami. Rozhodnutí Pl. US 11/01, při posouzení ústavnosti ustanovení zákona o drahách, řeší vztah vlastnického práva k zákonné úpravě užívání majetku v souladu s obecným zájmem. Odpovědnost státu za škodu specifikuje rozhodnutí Pl US 18/01, které shledává jako protiústavní, aby zákonodárce stanovil rozdílné podmínky pro odškodnění nákladů řízení, a vytvořil tak dvě rozdílné kategorie subjektů. Rozhodnutí Pl US 33/01 posuzuje retroaktivní ustanovení zákona o daních z příjmů a uvádí, že pravá retroaktivita nemá v právním státu místo tam, kde se zákonodárce již dříve mohl dostat ke slovu, nicméně tak neučinil. Při posuzování ústavnosti zákona o státním rozpočtu se Ústavní soud v rozhodnutí Pl US 21/01 specifikoval oprávnění Senátu v legislativním procesu, zatímco rozhodnutí Pl US 24/01, zabývající se ústavností konstituování volebního výboru pro účely volby členů Rady České televize, se vztahovalo se k pravomoci Parlamentu zřizovat své výbory. Rozhodnutí Pl US 36/01 blíže specifikuje postavení a oprávnění správce konkursní podstaty v konkursním řízení. Několik rozhodnutí Ústavního soudu se vztahuje k oblasti trestního řízení. Rozhodnutí Pl US 15/01 se zabývá principem rovnosti zbraní, o němž stanoví, že se promítá do všech stádií trestního řízení; dotčení práva obviněného na "rovnost zbraní" v trestním procesu se potom dovozuje v případě stížnosti pro porušení zákona, která přísluší pouze jedné procesní straně, tj. státu, který ve srovnání s obviněným disponuje dalším procesním prostředkem zakládajícím možnost dosáhnout zrušení pravomocného rozhodnutí v trestní věci. Zásada zákazu reformatio in peius sice neplatí v trestním řízení při zrušení trestního příkazu, Ústavní soud ji však konkretizuje v rozhodnutí II. US 213/2000 tak, že uložení přísnějšího trestu nemůže být založeno na libovůli soudu, ale musí odpovídat zjištěným skutečnostem. Předmětem posouzení Ústavního soudu v rozhodnutí II US 256/01 jsou osobnostní práva třetích osob nezúčastněných na řízení v případě, že jejich fotografie jsou použity pro provedení důkazního prostředku rekognice fotografiemi. Průtahy v řízení, které představují zásah do práva, aby věc byla projednána bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené lhůtě, se zabývá rozhodnutí I US 663/01. Rozhodnutí IV US 512/01 potom upravuje účastenství restituentky ve stavebním řízení v případě, že dohoda o vydání nemovitosti již nabyla právní moci, nebyla však dosud zapsána v katastru nemovitostí.