"Vzdělávání je chápáno jako důležitý prostředek k řešení hospodářských i společenských problémů. Práce se snaží reflektovat vybrané aktuální problémy v celé šíři celoživotního vzdělávání a učení. Zásadní problém v předškolním stupni výchovně-vzdělávacího systému je ten, že děti v mateřských školách často předbíhají v rozvoji intelektuálních dovedností přirozený rozvoj dovedností fyziomotorických. Například mluví anglicky, umí pracovat s tablety, ale mají obtíže se správně obléci, zavázat tkaničky u bot, případně udělat kotoul. V základním školství existují ničím nezdůvodněné rozdíly v kvalitě výuky v jednotlivých vzdělávacích zařízeních. Výsledky vzdělávání jsou výrazně ovlivňovány rodinným a ekonomickým zázemím žáků, což ohrožuje kohezi společnosti. V sekundárním školství dominují různé typy gymnázií na úkor kvalitního středního odborného vzdělání. Stát do současně doby nebyl schopen uspokojivě řešit otázku povinných maturitních zkoušek. Vysoké školy prodělaly v nedávné minulosti velmi extenzivní rozvoj, razantně stoupl počet studentů, často na úkor výuky. Obory vysokoškolského vzdělávání ne zcela odpovídají potřebám hospodářství, výrazně chybí technické profese tolik důležité pro inovace a rozvoj. Oblast dalšího, zvláště profesně orientovaného vzdělávání se zdá přeregulovaná různými zákonnými i podzákonnými normami. Tuto sféru vzdělávání dospělých také ovlivňují dotace z evropských strukturálních fondů, které často narušují konkurenční prostředí, jehož základy byly položeny v 90. letech. Určitý pozitivní posun lze konstatovat v oblasti občanského vzdělávání a vzdělávání seniorů, kde kromě státu a samosprávy působí i neziskové organizace a spolky. Výčet zkoumaných problémů není samozřejmě úplný, jde v zásadě o úhel pohledu autorky této publikace." Jaroslav Mužík, spoluautor