Monografie se zabývá problematikou intertextuality v dramatickém díle francouzského spisovatele Jeana Anouilhe. Mapuje vznik a vývoj pojmu intertextualita a přibližuje několik různých typologií intertextuálních postupů s důrazem na teorii Gérarda Genetta. Představeny jsou charakteristické rysy Anouilhovy dramatické tvorby a jeho hlavní inspirační zdroje od antické literatury až po tvorbu jeho současníků. Analytická část práce je věnována jednak klasifikaci a popisu funkcí konkrétních intertextuálních postupů v těch Anouilhových dílech, která obsahují vazby k literárním textům jiných autorů, jednak se zaměřuje na intertextuální vazby, které Anouilhova dramata vykazují mezi sebou.