Pokřik radosti

Příběhy, které život píše, vůbec černobílé a také ne vždy radostné. Přesto všechno ti, kteří se setkali s těžce postiženým Sašou, přes smutný konec vyjádřili vděčnost. Zúročit dar, který člověk dostane, není vždy jednoduché, ale přesto vždy velmi obohacující. Autorka společně s manželem přijala do náhradní rodinné péče pět dětí, z toho čtyři s postižením. Velmi těžce postižený Saša nakonec ve svých osmnácti letech zemřel. Kniha Pokřik radosti pojednává především o jeho životě a odcházení z něj, jakož i o Boží moci, která autorku posilovala.