Trestněprávní úprava nutné obrany doznala poslední zásadní změny před 30 lety (zákon č. 290/1993 Sb.). Platí tedy již po celou jednu generaci. Základní prvky právní úpravy, jako například absence subsidiarity jednání v nutné obraně, zůstávají v jádru stejné od 19. století. Avšak jak plyne z řady rozhodnutí odvolacích soudů i Nejvyššího soudu, jsou tyto principy orgány činnými v trestním řízení i některými soudy namnoze ignorovány.
Jeden paragraf, dva odstavce, 30 slov. Zdánlivě jednoduché ustanovení, jehož korektní aplikace ale vyžaduje orientaci v přibližně stovce zásadních judikovaných právních vět. V typickém případu nutné obrany se obvykle prolíná tři až pět více či méně samostatných rovin právního hodnocení, přičemž pro každou z nich je nezbytné správně vymezit rozhodná skutková východiska při dokazování.
Publikace Nutná obrana v právní praxi je rozdělená na jednotlivé kapitoly odpovídající pomyslné časové ose řešení právních otázek sebeobranné situace. Poskytuje tak co nejrychlejší orientaci pro praktické použití. Vedle toho podrobně rozvádí závěry současné doktríny a judikatury a ukotvuje je v rámci historicko-legislativních souvislostí a vývoje, čímž umožňuje hlubší porozumění jejich východisek.
Ambicí publikace je stát se spolehlivou pomůckou obhájců, policistů, státních zástupců i soudců v případech aplikace ustanovení o nutné obraně.