Zpívající řeka od Smetiprachu po Zvíkov

Kniha popisuje úsek staré Otavy před jejím soutokem s Vltavou tak, jak ještě vypadal před jeho zatopením Orlickou přehradou. Autorka se velmi podrobně zabývá všemi osadami, samotami, mlýny, penziony a přívozy, které zde stávaly. Zabíhá i do Štědronína, Plazů a Zvíkovského Podhradí, které sice voda nepohltila, ale staly se velmi důležitými a vyhledávanými letovisky. Hned na začátku se autorka vrací k tzv. Cajsce, chatám kolem držovské strouhy, Smetiprachu, ale pak už nás čeká mlýn a papírna na Jistci, přívoz, kdysi i rybárna a rušný život na dvou známých penzionech. A kdo vyhraje spor o právo převážet pod Dědovicemi: Urych nebo Novák z Cukav? Víte, která byla samota U Vlka a jak vypadala? Protější Hájovna Petříkov taky nebyla vždycky hájovnou. A to jsme na Štědroníně, osadě plavců, kde vyrostly dva penziony a letní hosté si zde podávali ruce. Protilehlá Svatá Anna dominuje svým kostelíkem a u řeky hospodaří a převáží tzv. Makas. O posledním přívozu naproti Zvíkovu U Smrtů – o tom by dalo vyprávět! A což teprve Zvíkov, jeho zaniklé městečko Podhrad a nově založené Zvíkovské Podhradí se všemi hospůdkami a slavnými penziony! Tehdejší rušný život u řeky a jedinečnou atmosféru dokresluje i vypravování lidí, kteří na tato místa i časy velmi rádi vzpomínají, ale také množství dobových fotografií. Součástí je barevná obrazová příloha.