"Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám." Kristova slova jsou adresována každému křesťanu. Přesto pořád toužebně vzhlížíme k těm, kteří jako by k němu byli lépe disponováni. Jak je to ve skutečnosti s mnišským pokojem? Liší se podstatně od toho, který můžeme zakoušet v našich světských životech? Vedou k němu jiné cesty?
"Předepisujeme si léky, které nám mají přinést pokoj mysli - a stále jsme sužováni úzkostí. Vytváříme plány na odzbrojení a pokoj mezi národy - a naše plány mění jen způsob a metodu agrese. Bohatí mají všecko, co chtějí, jenom ne štěstí, a chudí jsou tomu neštěstí bohatých obětováni. Diktátorské režimy užívají tajnou policii k tomu, aby na miliony lidí naložily nesnesitelné břímě lží, nespravedlnosti a tyranie; a ti, kdo dosud žijí v demokraciích, zapomněli, jak svou svobodu správně užívat. Svoboda je totiž věcí ducha a my už nejsme schopni žít pro nic jiného než pro tělo. Jak můžeme najít pokoj, skutečný pokoj, když zapomínáme, že nejsme mašiny na vydělávání a utrácení peněz, ale duchovní bytosti a synové svrchovaného Boha?"