Tato publikace vzdává čest št. strážm. četnictva Rudolfu Mertlíkovi, který položil na oltář vlasti oběť nejvyšší, ale i četníkům nejen z Velkého Dřevíče, ale všem kteří se přes trest nejvyšší postavili německému nacistickému teroru. Autor netradičně přibližuje tuto dobu, ale i boj četnictva proti teroru Němců proti národu Československému.
Náchodsko bylo na podzim roku 1938 doslova bílou vránou mezi ostatními místy našeho pohraničí. Právě a pouze zde totiž bylo území republiky osídleno až po samou hranici výhradně obyvatelstvem české národnosti. Pouze na Náchodsku neplatila věta, jež se koncem třicátých let objevila v jednom z utajovaných elaborátů, v nemž se uvádělo, že: ,. . .V pohraničí (pozn. aut.: myšleno pochopitelně na československém území) se na pomoc místního obyvatelstva muže spoléhat spíše nepřítel nežli vlastní jednotky... "
Ve všech vzpomínkách, které autor shromáždil, je tato skutečnost znovu a znovu zdůrazňována, ale i vyvracena. V Podkrkonoší i v Krkonoších bylo vlastenectví a národovectví citelné.