Čtvrtý svazek edice Rozhraní se věnuje vztahům fotografie a elektřiny v 19. století. Od Aldiniho demonstrací reanimace živočišných těl přes zachycení přízraků fotografií až k Röntgenovým paprskům se rozvíjí elektro-fotografické imaginárno, jehož hlavní předpoklad zní, že lidský život je jen simulakrem obrazu, ať už zastaveného, nebo v pohybu, promítaného buď na fotografickou desku, nebo do světa. To, co leží uvnitř obrazu, co je vizualizováno, není nic menšího než primát Smrti nad Životem. Organismy existuji´ pouze v okamzˇiku, kdy jsou sni´ma´ny prˇi´stroji a aparáty, jejichž desky obsahuji´ za´znam repetitivnosti lidske´ho zˇivota, ktery´ je pouhy´m frasˇkovity´m prˇedstaveni´m uprostrˇed nicoty. Teˇmi, kdo doopravdy zˇiji´, jsou obrazy, jelikozˇ jsou navzˇdy uchova´ny v hardwaru, ve virtuálním necˇasove´m voidu, odkud je vyvola´va´ stisk tlacˇi´tka, aby znovu a znovu prˇehra´ly neˇkolik sce´n. Nikdy nezesta´rnou, jsou veˇcˇne´.