Srdce včely má pět komor. Jak jsem se stala včelařkou

„Na krátkou chvíli mě však obklopí cesmína a já zapomenu, kde jsem. Zapomenu na dům, který za-tím nepovažuji za domov. Zapomenu na svou hektickou práci. A vtom mě něco napadne. Pomyslím si, že na toto místo by se hodily včely, a moje myšlenky se rozeběhnou jako divocí koně. Překvapeně ucouvnu.“ Na prahu třicítky se Helen Jukes cítí uvězněná v městském kolotoči kancelářského pletichaření a dočasných adres. Snaží se usadit ve své nové práci v Oxfordu a tu jí dojde, že aby prožila smyslu-plný život naplněný láskou a prací, musí se sama změnit. Tehdy jí kamarádi darují včelstvo (podle starých mýtů darované včelstvo přináší štěstí) a Helen začíná svůj první včelařský rok. Co ale obnáší „chovat“ tyto divoké tvorečky? Jak mohou nové vědomosti o včelách přispět k objevování sebe sa-ma? A přinese jí cesta do útrob úlu uvolnění? Zatímco Helen hledá svou roli v úžasném ekosystému úlu, samotný akt chovu jí přináší nový pohled na život, prohlubuje její přátelství (stará i nová) a oživuje její svět. Její vyprávění je fascinující cestou ve stopách včel a jejich úlu i dějinami našeho pozorování včel. Jde o úchvatné zamyšlení nad zodpo-vědností a péčí, nad zranitelností a důvěrou, nad tvorbou nových pout a vstupem na pole dosud ne-prozkoumaná. „Je to knížka stejně překvapivá, krásná a vzbuzující údiv jako je život včel a úlu.“ - Helen MacDonald, autorka knihy J jako jestřáb