Soubor krátkých próz a básní Jiřího Hlaváče, klarinetisty a saxofonisty, skladatele, publicisty a též dlouholetého pedagoga Akademie múzických umění v Praze. Prozaický oddíl obsahuje krátké povídkové miniatury a fragmenty. Hudba v nich často funguje spíše v pobočné linii, začasté jako jisté koření vyprávění či katalyzátor pointy. Druhý oddíl je básnický: je to soubor poetických reflexí, u nichž naopak fenomén hudby je tématem klíčovým. Básně mají jasnou subjektivní, autobiografickou a, řekněme, autoprožitkovou povahu. Demonstruje se zde autorův niterný kontakt s hudbou jako celoživotní osudovou láskou a profesí.