"Jemná přírodní lyrika vsazená do Máchova kraje a svou subtilností připomínající japonské haiku." Charakterizuje novou sbírku básní Svatava Antošová. Člověk se toulá krajinou svého dětství, aby ji na prahu svého stáří našel poněkud proměněnou. Proměnila se ona krajina, nebo jeho mysl? Člověk bloumá podél důvěrně známé řeky, ale ona se za ohybem mění v řeku neznámou. Kráčí po jejím břehu a hlavou se mu honí neodkladné myšlenky o životě, o světě, otázky po smyslu čehokoli...