Klášter Zlatá Koruna – nevšední místo s bohatou historií opředené mnoha tajemstvími a záhadami.
Podle legendy klášter založil Přemysl Otakar II. ze zbožných pohnutek. Před důležitou bitvou u Kressenbrunnu roku 1260 proti uherskému králi Bélovi IV. prý učinil zbožný slib, že za své vítězství nechá založit klášter. Důvody však byly i politické. Nový klášter měl zamezit případné rozpínavosti rodu Vítkovců, kterým patřil nedaleký Český Krumlov.
Historie Zlaté Koruny začala 6. dubna roku 1263 nedaleko Vídně v rakouském klášteře Heiligenkreuz (Svatý Kříž). V tento den se řeholníci cisterciáckého řádu, povoláni Přemyslem Otakarem II, vydali na sever, jejich cesta skončila v nehostinné lesnaté a málo osídlené krajině. Tam, jižně od Českého Krumlova začali budovat opatství Svatá (Trnová) Koruna – Sancta Spinea Corona. V klášterních zdech ukryli v křišťálové schránce vzácnou relikvii, trn z Kristovy koruny, který dal jméno novému opatství. Klášter vzkvétal a od 17. století se užívá názvu Zlatá Koruna. Kniha se zabývá klášterem Zlatá Koruna z netradičního úhlu pohledu. Hledá odpovědi na otázky, jako jsou: z jakého důvodu mohl být klášter umístěn až na samý okraj zlatokorunských pozemků, proč je konventní kostel situovaný severojižně a jeho rozeta netradičně zdobí boční zeď příčné lodi, ale i mnoho dalších. Podrobně se zabývá výzkumem významu právě této rozety, přičemž odkazuje i na další existující rozety vycházející ze stejného konceptu. Mnoho stavebních prvků kláštera ukazuje na jeho utajenou minulost. Čtenáři se zde také dostane vhled do samotného původu významného člena cisterciáckého řádu, sv. Bernarda z Clairvaux, ale i Přemysla Otakara II. V poznání širších souvislostí se tak jeví více než zřejmě, že klášter Sancta Spinea Corona, nebyl jen běžným klášterem a správním místem.