Na prvních novodobých olympijských hrách v Aténách v roce 1896 ženy soutěžit nesměly. Hry byly dle Piérra de Coubertina stvořeny „jako pravidelná oslava mužského atleticismu s ženským potleskem jako odměnou“. Až na olympijských hrách v Londýně v roce 2012 bylo ženám umožněno soutěžit ve všech disciplínách.
Na tomto více než sto let trvajícím vývoji účasti žen na olympijských hrách lze dobře dokumentovat posun, kterým rovnost mužů a žen ve sportu prošla. Postupné odstraňování nerovností je dlouhodobým procesem a je výsledkem rozsáhlé snahy mezinárodních (sportovních) organizací a samotných sportovkyň. Dílčí nerovnosti ovšem pořád přetrvávají.
Publikace je zaměřena na jeden z aspektů rovnosti – rovnost v odměňování. Přestože je zásada rovného odměňování mužů a žen zakotvena v mezinárodním i evropském právu, realita je v jednotlivých sportech velmi rozdílná. Autorka analyzuje příčiny této nerovnosti, nabízí množství pozitivních i negativních příkladů z praxe, porovnává přístupy jednotlivých organizací a navrhuje dostupná řešení.