Naivisticky stylizovaná poetická próza s prvky černé grotesky, dada a surrealismu je originálním dílkem alternativní, undergoundové kultury druhé poloviny 60. let. Přenáší čtenáře do utopické komuny jáMOR, kde nalezneme obrovskou sochu fazolového lusku, tygry, kteří pojídají rodiče zaživa a učí sirotky násobilku, vypravěče beze jména a hlavně melounový cukr. Je to hmotný i nehmotný stavební materiál, z kterého jsou zhotoveny mosty, slunce a vlastně celá knížka.