Slunečná noc není jen pouhým souzněním dvou protikladných a nereálných slov, ale řádky, kterými autor Jan Skalík odkrývá pravdu a zákulisí, které je skrze nás schováno v hloubi našich duší a které se v nás probouzí v okamžicích, v nichž toužíme být sami, osamoceni. Básně jsou inspirací, ale zároveň světlou i tmavou stránkou lidí, kteří si po nocích tiše čtou své vysněné příběhy a chtějí změnit svůj život k lepšímu, rozmýšlejí nad úžasnými životy a okamžiky, které tak chtějí prožít a které se odehrávají i v autorových řádcích. Svět, jehož jsme součástí jako lidé, je občas zvláštní místem, kterému nikdo nerozumí, a tak se v pár řádcích i autor obrací na lidi s otázkou života a toho, proč vlastně jsme tak se vším propojeni. Avšak vše má svou druhou stranu, druhou stranu mince, jež symbolizuje noc, která se v nás v lidech probouzí po rozednění ráno, kdy opět vyrážíme do temného a nehostinného světa, který nám všechny tyto touhy a sny bere, a my tak opět bloudíme, než se večer opět začteme do sebe samých. Smutek, tíha osudu, smrt, ale i okamžiky, kdy uděláme vlastní krok kupředu a kdy se rozhodneme žít, jsou součástí cesty nejen té Vaší, ale také cesty řádků a básní, které Vám svítí v noci při Vašich toulkách a také ve dnech, kdy prší krůpěje z nebes a Vašich očí.