Kniha napsaná v Saroyanově nejtypičtějším žánru – osobním,literárním eseji. V knize z roku 1970 už poněkud staršíSaroyan zaznamenává své myšlenky o životě, smrti, cestovánívesmírem a časem, o kávě a cigaretách, o cti a o tom, jakstárnout. Přestože je už starší, stále v textu nalézáme onohobravurního vypravěče stále mladého a dobrodružného ducha,kterého lze poznat podle humoru, zvídavosti, soucitui citlivého vzteku.