Český četník Eda Ševčík v době německé okupace zastřelil odbojáře z výsadkové skupiny. Po válce byl odsouzen jako vlastizrádce, což mělo zničující dopad na jeho rodinu. Provinilcův vnuk však věří, že šlo o záludnou past, do níž byl jeho děda záměrně polapen a morálně zničen. Požádá novináře a známého spisovatele Hofmana, jehož předek sloužil na stejné četnické pátrací stanici v Táboře a s Ševčíkem se přátelil, aby mu pomohl očistit dědovu památku.