Válečné paměti 1940-1944

CHARLES DE GAULLE (2. 11. 1890 – 9. 11. 1970), francouzský generál, státník, konzervativní politik. Účastník 1. světové války, od r. 1921 profesor na vojenské akademii v Saint-Cyru. Po porážce Polska r. 1939 byl jmenován velitelem formující se tankové divize, za nacistického vpádu do Francie zasáhl v květnu 1940 do bojů proti Guderianově armádě u Laonu, 5. 6. 1940 byl povolán do Reynaudovy vlády jako státní sekretář pro válku. Prosazoval pokračování boje po boku Velké Británie. Po nástupu maršála Pétaina k moci unikl s pomocí W. Churchilla do Londýna, a zde začal formovat francouzský protinacistický odboj. Od června 1943 byl předsedou Francouzského výboru národního osvobození, od června 1944 předsedou prozatímní vlády. V prosinci 1944 uzavřel v Moskvě sovětsko-francouzskou smlouvu, která byla počátkem obnovy velmocenského postavení Francie v rámci protifašistické koalice. Referendem z 21. 10. 1945 docílil zrušení ústavy 3. republiky, ale už se mu nepodařilo při přípravě nové ústavy získat podporu politických stran pro svou koncepci silné prezidentské moci. Proto podal 20. 1. 1946 demisi. Neschopnost 4. republiky vyřešit situaci v odbojném Alžírsku mu otevřela cestu k moci a r. 1958 nastolil systém 5. republiky. V období 1958–1959 byl ministerským předsedou, poté v letech 1959–1969 prezidentem Francouzské republiky. V roce 1962 ukončil válku v Alžírsku a r. 1966 vystoupila Francie z vojenských struktur NATO. Vždy usiloval o nezávislou politiku Francie, opřenou o vlastní jadernou sílu. Z funkce prezidenta odstoupil roku 1969 poté, co nebyly v referendu schváleny návrhy na reformu senátu a územní reorganizaci.