Román Čas, kdy se muži přestali smát je hořkou groteskou o šedesátnících, kteří se dlouhá léta scházejí ve vinném výčepu „U Starého vinaře“ a hovoří s jim vlastním černým humorem o svých problémech, prohrách i řídkých vítězstvích, o svých minulých i současných milostných vztazích. Nechtějí totiž brát vážně ani svá přibývající léta, ani skutečnost, že se jim život nepovedl podle jejich představ. S věkem přichází ještě nedostatek peněz, problémy v práci tak typické pro dnešní dobu, nemoci, pocit osamění a promarněných let. Rodiny se jim víceméně rozpadly, nikdo je nepotřebuje, nikdo o ně vlastně nestojí, jsou z nich stárnoucí outsideři. Přesto se snaží aspoň navenek jeden před druhým působit sebevědomě, a hrají spolu hru na mužské. K čemuž alkohol vydatně pomáhá.
Jejich ženské protějšky na tom nejsou o moc lépe, a rozhodně svým přístupem hrdinům jejich život neusnadňují; střetávání ženského a mužského světa je zdrojem řady komických situací a gagů, paradoxních momentů, popisovaných s lehkou nadsázkou. Hrdinové a jejich partnerky si řeší své problémy po svém, ač dost klopotně, protože najednou už nestačí se jen věcem vysmívat a ironizovat je. Nešťastná smrt jednoho z kamarádů od „Starého vinaře“ dává šanci brát život konečně seriózně, ale ani tentokrát tuto šanci kdysi veselí kamarádi smysluplně nezužitkují.
Satira na zdánlivé úspěchy, na povrchní hospodské povídačky o vlastní důležitosti, na milostná vzplanutí zralého věku.