Více než sto let staré povídky, otiskované kdysi v časopisu Lada a shromážděné v této knize, svědčí nejen o láskách, starostech a bolestech našich předků. Jsou také dokladem, že láska k přírodě může být i předznamenáním lásky k lidem, zdrojem pozitivního vztahu ke světu.
Onoho vztahu, který jako by se z našich dnešních životů vytrácel:
Krásnem je soulad.
Kdo chce krásně žít, musí si v duši a srdci vypěstovat
onen soulad života, myšlenek a citů, kterým si vykouzlí
ono duševní krásno, z něhož vykvétá štěstí.
Krásno nehostí se jedině v bohatství, nemiluje
přepychu, nehledá výsluní, ale jako fialka skrytá místečka
si vyhledává. Krásno usídlí se tak rádo v prosté chaloupce
stejně jako v nádherně zařízených bytech, ze kterých
přečasto prchá a ustupuje nevkusu.
Kdo si zamiloval krásno v přírodě, dovede si také
v životě vykouzlit krásno v duši, v každém konání
svém, a tím obšťastňuje sebe i jiných.
A v krásnu duše zrcadlí se poté celý život náš.
My cítíme ušlechtileji, vnímáme hlouběji a soudíme správněji.