Velká vlaková loupež

Románové zpracování jednoho z největších zločinů v dějinách vlakové loupeže, která se odehrála v roce 1855 ve viktoriánské Anglii.V roce 1975 vydal americký spisovatel Michael Crichton knihu Velká vlaková loupež (v češtině vyšla pod názvem Čtyři klíče). Autor v ní ve značně zromantizované podobě popisuje průběh legendární vlakové loupeže z 18. května 1855, kdy se malé skupině lupičů podařilo odcizit z jedoucího vlaku 12 000 liber ve zlatě (v dnešním přepočtu asi 75 milionů korun). Hlavní postavou příběhu je švihácký gentleman Edwarda Pierce, který, ačkoli zcela jistě netrpí nouzí, zatouží po ještě větším majetku a rozhodne se za přispění klimenťáka, tedy odborníka na otevírání nedobytných pokladen, Roberta Agara ukrást krymské zlato. V žádném případě ale nejde jen o běžnou rekonstrukci jednoho velkého zločinu. Na základě dobových reálií Crichton sice popisuje příčiny a následky tohoto činu, ale spolu s tím také tehdejší společenské poměry. Ukazuje tak čtenářům druhou tvář viktoriánské éry, která se na jednu stranu vyznačovala bohatstvím, a na druhou životem v otřesných podmínkách. Překladatel Jaroslav Kořán o Crichtonove způsobu práce v doslovu napsal: Autor během přípravných prací prostudoval obrovské množství dobových materiálů včetně starých soudních spisů a novin a dobrodružný příběh, který nám vypráví, je zároveň pronikavou analýzou společenských poměrů, třídních vztahů a morálních postojů viktoriánské Anglie, čímž tato kniha daleko přesahuje hranice běžné kriminální četby. Dobová atmosféra je navíc zdůrazněna doslovnými citáty z tisku, mluvou ‚lepší‘ společnosti, především ale jazykem tehdejšího podsvětí.Citlivé prolínání reality a fikce pomáhá udržet napětí a doslova nutí čtenáře – a v tomto případě posluchače – pokračovat ve sledování příběhu. Audiokniha ctí Crichtonův způsob psaní a ponechává jím naznačené dvě vypravěčské linie – obecný rámec, který tvoří autorovy poznámky o době a společenských poměrech, a příběh geniálního zločince Edwarda Pierce a jeho kompliců.