Monografie se zabývá problematikou přehodu z výhradně rukopisné formy knihy ke knize tištěné a otázkami paralelní existence těchto dvou médií v počátečním období knihtisku v českých zemích. Stěžejními tématy jsou podoby a funkce rukopisné knihy po nástupu knihtisku, vývoj literárních textů a žánrů jako masového komunikačního prostředku, proměny výtvarné složky knih a také změny strategie jednotlivých aktétů podílejících se na vzniku, distribuci i recepci tohoto média. Zvláštní pozornost je věnována vztahu ke knize v nábožensky minoritních, ale po kulturní stránce výrazně a jedinečně profilovaných skupinách obyvatel českých zemí (jako byli Židé, Jednota bratrská apod.).