Tato publikace se zabývá institucionální analýzou íránského jaderného programu v kontextu mezinárodních režimů. Úvod publikace je věnován představení různých pojetí mezinárodních institucí a jejich významu v jednotlivých generacích teorie mezinárodních režimů s důrazem na institucionální teorii, která vychází z kognitivistického obratu. Pro adekvátní uchopení této problematiky, zejména z kontextuálního a analytického hlediska, jsou počáteční stránky této publikace věnovány představení právě mezinárodních režimů s důrazem na režimy prohibiční, včetně jejich institucionálního významu a funkcí. Těžiště je přitom kladeno na režimy prohibiční (chemické a biologické zbraně) a non-proliferační (jaderné zbraně) a s nimi související smluvní architekturu. V kontextu představení těchto režimů je čerpáno především z publikací Bílkové, Krasnera, Kelleho, Nadelmanna a Revilla. V této části zaujímá prominentní místo i klíčová smlouva NPT, včetně tří základních pilířů a verifikačního mandátu, který NPT poskytuje MAAE. Verifikační mechanismy MAAE přitom hrají významnou roli v pozdějších částech této publikace, kde jsou analyzovány parametry JCP0A.