Máme konec na paměti?

Kniha zkušené britské paliativní lékařky shrnuje její celoživotní zkušenosti a postřehy a zároveň je mementem adresovaným moderní západní společnosti: Lidé jsou smrtelní a smrt je věc reálná a vážná, nikoli strašná. Jenže dnes se o smrti nemluví, vytěsňuje se a popírá, a tak se snadno může strašnou stát. Autorka ve třiceti příbězích o dobrém i špatném umírání nás vede k tomu, že je nejvyšší čas o smrti přemýšlet, informovat se, mluvit, ptát se a dostávat odpovědi. Jinak se nám může stát, že místo prostého lidského umření ve vlídném prostředí zažijeme protahované umírání v nemocniční mašinérii. Autorka definuje dnešní západní civilizaci jako společnost a dobu popírání: bojíme se smrti, a tak o ní nechceme ani slyšet. Zkušená paliativní lékařka na příbězích ukazuje na typické jevy, jakési vzorce, které se stále znova opakují v době, kdy se člověk blíží smrti. Pokud on a jeho okolí včas rozpoznají známý vzorec a zareagují správně, pak je velká šance, že smrt přijde jako tichý přítel a zanechá po sobě smutek a smíření, ne děs a odmítání. Třicet příběhů o dobrém a špatném umírání nás nabádá, ať o smrti přemýšlíme, informujeme se, ptáme se – dokud je čas.