Titul knihy Pavla Janouška poněkud klame: představuje ji jako soubor jednotlivých studií a ponechává stranou, že tyto rozmanité
pohledy na literární (a divadelní) vědu, jakož i na samu uměleckou
tvorbu a na formy její reflexe a prezentace spojuje snaha
pochopit „pravidla hry“. Autor navazuje na svou starší publikaci
Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační
strategie (Academia 2012) a prostřednictvím dílčích analýz
konkrétních témat, děl a procesů usiluje pojmenovat základní
trendy, metodologie, ale také mytologie, módy a subjektivní
motivace, které utvářely a utvářejí jednotlivé podoby literárního
i literárněvědného života. Společným jmenovatelem jednotlivých
sond je tak Janouškova neustálá potřeba prověřovat zdánlivé samozřejmosti,
jež utvářejí proměnlivé způsoby dobového myšlení.
Sbližuje je však i skeptická reflexe aktuálního směřování zkoumaného
oboru k jednorázovým konceptům, což autor vnímá jako
přístup, jenž sice reflektuje stávající metodologickou pluralitu
a postmoderní hodnotový relativismus, současně ale mnohdy také
otevírá prostor pro prázdná gesta, skrývající se za momentálně