Dějiny mentalit se především ve francouzské historiografii 20. století staly jednou z možných cest při hledání východiska z krize soudobého dějepisectví. Cesta k jejich ustavení trvala řadu desetiletí a v dílčích projevech sahá až do 19. století. Autorka se ve své práci zabývá hledáním obdobných předpokladů v české historické vědě a jejich rozborem a srovnáním s francouzským kontextem dospívá k závěru, že česká historiografie sice nedospěla ke konceptuálnímu vyústění dějin mentalit, jež by sneslo srovnání s francouzskou historickou vědou, ale na příkladu výrazných osobností českého dějepisectví ukazuje, že svými pozoruhodnými individuálními přístupy řešení francouzských historiků v mnohém připomínaly.