Kniha se kriticky vyrovnává s rozšířenými zjednodušujícími představami o genderu a komunikaci mezi muži a ženami. Odrážejí se v postojích k případům sexuálního násilí, v očekáváních spjatých se studijními výkony, v diskriminaci na trhu práce a na pracovišti atd. To, co můžeme číst v populární literatuře, je však často daleko od pravdy. Mezi muži a ženami lze nalézt stejné množství podobností jako rozdílů ve způsobu komunikace, v souvislosti s konkrétními sociálními rolemi a vztahy. Cameronová kriticky reaguje na biologická (evolucionistická) vysvětlení genderových rozdílů i na teorii, že k systematicky odlišnému užívání jejich jazyka chlapců a dívek vede socializace v dětství. Ukazuje, že existující jazykové rozdíly často vycházejí především z potřeby konstruovat vlastní pojetí identity. Motivace jsou přitom nesmírně rozmanité a složité. Je třeba začít o genderu přemýšlet mnohem komplexněji a opustit zavádějící populární mýty a stereotypy.